Každý z nás má řadu přátel. A pokud se mezi nimi najde někdo, kdo napíše a vydá pěknou knihu, je třeba na to upozornit. Jsme rádi, že na našem webu takovým lidem můžeme nezištně tuto možnost nabídnout a tak alespoň trochu ocenit jejich práci.

 

František Bezděk

 

 

 
 
    Výborná kniha "Lovecké příběhy z Buchlovských hor", na které se podílel náš přítel František Bezděk. V roce 2026 ji vydalo nakladatelství "Lesnická práce" a je k dostání u všech dobrých knihkupců či přímo na E-shopu nakladatelství - www.silvarium.cz.  
 
    Malá ukázka z výše uvedené knihy:

Kontejnery

 

     S myslivostí jsem začínal v 70. letech minulého století, tedy ještě v dobách, kdy na venkovský hon nosil každý přinejmenším pleskačku své vlastní kořalky na zahřátí, neboť „na Slovácku se přece pálí všude“. A každý se chtěl pochlubit, jsa přesvědčen o tom, že právě on má tu svou halúzkovou opravdu dobrou, ba ještě lepší než soused. Několikrát jsem byl svědkem odborného koštování nejrůznějších vzorků ještě před nástupem k lovu, nicméně to „enem jednu malů na zpřesnění střelby“ nebo „dajme si esče druhů, ať celý deň lepší vidíme“, tu v atmosféře té doby přece jen hrálo důležitou roli. Po Listopadu 1989 by již něco podobného neprošlo, na druhou stranu o tom, kdo může a kdo nemůže mít loveckou kulovnici už nerozhodoval žádný uliční výbor, ale opravdu jen stav rodinné pokladny.

***

    Na Slovácku mají hony zvláštní atmosféru. Není to jen tím, že se v tomto regionu mluví řečí, které žádný Pražák, vůbec nerozumí, ale lidmi. Jsou nadmíru otevření, srdeční, pro druhého by se rozdali. Všeobecná vlídnost a pohostinnost je až dojemná. Každá dědina opravdu žije. Všichni prožívají radost i smutek společně, nikdo tu nemůže mít pocit osamění. Největší autoritou bývá pan farář, pak určitě starosta, ale hlavně pošťák, který ví o všem a je i dnes stále ještě rychlejší než mail, esemeska či fejsbúk. 

    Když do jedné takové vsi v podhůří Chřibů dorazila móda třídění odpadů, vznikl problém. Odpadem je přece něco, co se už nedá nijak využít, což se na dědině určitě neděje. Slupky z brambor se spaří, promíchají se šrotem a zanesou se praseti. Tvrdý rohlík je na strouhanku. Nedopité mléko od snídaně pro kozu. Jakýkoliv zbytek od oběda se dává psovi nebo slepicím. Přes všechny nářky početných odpůrců této bruselské zbytečnosti však k instalaci kontejnerů na odpad přece jen došlo. Jejich umístění odpovídalo přísné logice – večer si každý správný chlap zajde na jedno pivo do hospody, tak sebou vezme žlutou, zelenou nebo modrou tašku. Rozhodnuto! Kontejnery budou stát u hospody! Odpad se bude třídit! Asi opravdu jen pan starosta byl nakonec rád, že tato novinka dorazila i na venkov, přestože četnost pochůzek s barevnými taškami byla od samého počátku téměř nulová.

***

    Hlavní hon je pořádán pokaždé s velkou slávou. Největší sál místní hospody, ve kterém jsme se od brzkého rána scházeli, byl stylově vyzdoben už dlouho předem, k naprosté dokonalosti chyběla jen zvěř do tomboly. Navzdory nově vyhlášenému zákonu o zbraních, který těm, co používají loveckou zbraň, definitivně zakázal konzumaci alkoholu, mělo vítání obvyklý průběh především u myslivců, již se potkávali jen jednou za rok a právě tady. Venku mrzlo jako v ruském filmu, takže se podával čaj s rumem nebo grog na zahřátí, a na letošní setkání velký fernet, neboť ten, jak známo, kudy teče, tudy nejen hřeje, ale dokonce i léčí. „Važme si toho, že jsme se tu znovu a ve zdraví sešli,“ zaznělo hospodou poprvé, vzápětí podruhé a určitě ne naposled.

    Ranní nástup už hezky rozehřátých chlapů vypadal opravdu slavnostně. Zahájilo ho trio trubačů, krátké uvítání předsedy sdružení, který předal slovo mysliveckému hospodáři. Jeho ale už nikdo neposlouchal, v nastoupených řadách nastalo velké vrtění. Také vůdci psů začali nervózně přešlapovat. Z úzké uličky mezi radnicí a farou totiž před hospodu přijíždělo služební vozidlo Policie ČR. Než však z něj stačil kdokoliv vystoupit, ozvalo se několikeré klapnutí víka nově instalovaných kontejnerů. Nastoupený tvar se poté tak rychle přeskupil, že to zcela uniklo pozornosti všech uniformovaných úředních osob. Přepadová kontrola myslivců a jejich zbraní pak na nástupu prověřila osm osob. Vše bylo bez závad, nikdo nenadýchal!

    Po dvaceti minutách jsme mohli konečně vyrazit na první leč. Nevím, kde domácí sehnali zvěř do bohaté tomboly, na výřadu jí tolik ani nebylo. Místní myslivecké sdružení je nicméně od té doby v širokém okolí proslulé tím, že na začátku onoho památného honu bylo nastoupeno šestatřicet honců. Osmi statečným hrdinům se zbraněmi chtěl původně starosta umístit na hospodu pamětní desku, ale navzdory jeho všeobecné autoritě jeho návrh o pouhý jeden hlas neprošel. Tady sice prohrál, ale na příští schůzi mysliveckého sdružení hlavně jeho zásluhou vzniklo v obci „Volné sdružení abstinentů moravského Slovácka“. 

Dušan Pořízka

      Autor knih s lesnickou a mysliveckou tématikou, Dušan Pořízka, je profesionální lesník, myslivec a lovecký průvodce, lovící a doprovázející lovce nejen v ČR, ale i na Slovensku, Rakousku, Bělorusku, Rumunsku, Polsku.

    Pracoval dlouhá léta u VLS v honitbě Libavá, proto se v jeho knihách objevuje mnoho příběhů právě odtud, dále pak z honiteb Beskyd, Opavska, Šumavy, Jizerských hor a slovenských Karpat.

    Seznam jeho knih včetně jejich dostupnosti naleznete na stránkách: www.dusanporizka.cz